Ahoj, říkají mi Pája a jsem roční barzojí slečna. Na Brňov si mě přivezla, jako kamarádku, Roxy v listopadu 2008. Prožili jsme spolu spoustu krásných chvil. Naučila mě spát na gauči, v posteli, hrabat babičce v záhonu, upravovat skalku a samozřejmě okusovat veškeré okrasné dřeviny na zahradě. V prosinci mě, ale Roxy po těžkém úrazu, opustila a já jsem zůstala sama. Nechtěla jsem na procházku a ani se s páníčky mazlit.

     V sobotu před vánocemi jsme jeli všichni na výlet na návštěvu. A já si přivezla vánoční dárek. Novou kamarádku! Nejdřív se mi moc nelíbilo, že se musím dělit o svůj gauč, ale pak mi nastaly vychovatelské povinnosti. Musela jsem se přece o to hloupé štěně postarat.

     Musela jsem Rozárku naučit vše co jsem uměla a Rozárka to ještě vylepšila. Angréšty bylo lepší ukousnout u země, abychom se měly o co přetahovat a kůra ze stromů se dá oloupat až do koruny. Jediné se Rozárka nemůže naučit, občas se mi na procházce ztratí a potom někde kňučí a já ji musím jít najít a přivést zpátky. Snad se to někdy zlepší.